Obchodní čtvrť

.

//Kdo ví odkud

Dny tonou v jednotvárné šedi. Každý den má stejný účel a to jest, dožít se dalšího dne. Den za dnem, noc za nocí. Hlavně noci jsou pro tuhle téměř dospělou dívku dost riskantní, ale za ty roky si již docela zvykla. Oblečená byla v nějakých šatech které rozhodně nepůsobily dojmem že je právě ušila švadlena. Spíše to byly jen nějaké hadry, ale hlavně že aspoň něco měla na sobě. Dávalo jí to i výhodu jelikož kdyby měla něco cenějšího na sobě, beztak by ji obrali nebo hůře...někdo by ji také mohl třeba ojet, no, to by mohl i tak že ano. Procházela kolem nějakého stánku a nepozorovaně čmajzla kus nějakého pečiva když zrovna byla u něj tlačenice. Žvanec si schovala do malé mošničky, asi na horší časy a pokračovala dále.

Královo přístaviště se pro ní stávalo den co den čím dál tím větší noční můrou. Byly časy, kdy svůj domov na Severu považovala za pochmurné místo, ve kterém jí nečeká žádná budoucnost a netoužila po ničem jiném, než být tady a být po boku Joffreyho královnou. Jenže tohle všechno si přála ve chvíli, kdy ještě nevěděla, jaký je Joffrey monstrum a nejen on. Všichni Lannisteři. Její původní postoj se rychle změnil. Nesnášelo to tady a chtěla se vrátit domů, jenže není žádné překvapení, že jí to nedovolili. Zvlášť, když se v tenhle moment stala poměrně klíčovou osobou v politice. Její otec je mrtvý a její nejstarší bratr válčí a i když vítězí, pořád ho chce spoustu jedinců mrtvého. Rickon a Bran jsou pryč a tak pokud by se Robbovi nedej bože něco stalo, dědičkou Zimohradu se stává ona. Lannisteři by jí pravděpodobně nepustili domů tak jako tak, ale v tuhle chvíli se jí rozhodli přitížit ještě tím, že jí provdají za jednoho z nich - skřeta Tyriona Lannistera, jako kdyby tohle všechno pro ní nebylo ponižující dost. Vlastně začínala litovat toho, že nepřijala pomoc lorda Bealishe nebo Ohaře, když jí nabízeli, že jí odsud dostanou. Teď na to bylo ale poměrně pozdě, vzhledem k tomu, že je na ní dáván snad i mnohem větší pozor, než kdykoliv předtím. Jako kdyby se odsud snad mohla být schopná sama dostat.
V tenhle moment nicméně zatoužila být alespoň na chvíli od všech těch lidí v Rudé baště. Původně si myslela, že by si mohla vystačit z božím hájem, kam chodí po každé, když chce mít klid, jenže i když si tam každý hledí svého, dnes tam bylo až nepříjemně plno a tak si přeci jenom, byť těžce a znovu se jí to asi už jen tak nepovede, dokázala vyžádat, aby mohla do města. Její poslední zkušenosti odsud sice taky nejsou zrovna dobré, nicméně stejně bude pod drobnohledem stráží a i přestože si Joffrey užívá ubližování jí, jen těžko by si ale mohli dovolit jí nechat napospas nějakým násilníkům z ulic.
Nehledě na to, kolik jí toho ve skutečnosti trápí, vyšla se zapletenými vlasy a hezkými namodralými šaty se zlatým zdobením na pasu s hlavou vztyčenou do ulic města, zatímco v patách jí šli hned tři stráže. Za tu dobu, co tu už je, se naučila přetvařovat. Zjistila totiž, že je to jedna z nejdůležitějších schopností k přežití. Vhodně zvolená slova nebo kroky jsou totiž mnohdy lepší, než se umět ohánět mečem.
Její kroky jí nakonec zavedli až do obchodní čtvrti Králova přístaviště. Od klidu to tu měla daleko, ale nejpodstatnější pro ní bylo, že nehrozilo, že by tu potkala někoho ze lvího rodu. Rozešla se tedy davem pomalu dál. Na moment jí přeci jenom napadlo, že by se mohla strážům zkusit vypařit, jenže k čemu by to bylo? Pravděpodobnost, že by se z Korunních zemí dostala až na Sever nepozorovaně a to celé na vlastní pěst, bylo naprosto nereálné. Začala se tedy rozhlížet kolem, jestli tu neobjeví něco nebo někoho, co by jí třeba zaujalo. Ačkoliv má za zády stráž, možná si najít nějakého spojence ze strany naprosto obyčejných lidí by nemuselo být úplně špatné.

Procházela uličkou, občas si něco "vyříkala" s nějakým otrhancem který byl na tom zjevně podobně jako ona. Ne, že by nesoucitila...jenže soucit byl pro slabochy a i ona potřebovala přežít. Tady platil zákon džungle, kde přežijí jen silní a ona rozhodně přežít chtěla. Jedno z místních děcek zrovna proběhlo kolem a vrazilo do ní, takže se rozplácla na zemi. "Dívej se na cestu smrade!" Zařvala, když se rychle zvedla ze země a kapuci si natáhla zpět na hlavu. V tom si všimla, nezaměnitelného kroku v podobě dusotu stráží, naštěstí byly ještě daleko ale i tak se raději klidila z cesty. NNe že by snad měla špatné svědomí a předpokládala že garda se o žebráky nějak zvlášť nezajímá, ale stejně bylo dobré se mít na pozoru.

Rudá bašta byla vlastně docela hezké místo, o Králově přístavišti se ovšem už nedalo říct to samé. Ulice byli špinavé, na zemi se válelo spoustu odpadků a spousta lidí byla nucená žebrat. Hned jí napadlo, jak tohle Lannisteři mohou vůbec dovolit.. ačkoliv, možná spíš jak jim to může procházet. Přeci jenom s nimi žije už dostatečně dlouho na to, aby věděla, že Lannisterům jsou ostatní ukradení a nikdy nebudou ta královská rodina, která by se starala o blaho ostatních. Vždyť oni mají rozbroje i mezi sebou, tak jak by mohli zvládat situaci venku? Bylo vlastně až ironické, jak se chtěla stát součástí téhle rodiny a teď, když se to má stát, chce být od nich co nejdále, ale není jí to umožněno. Pevně věřila sice, že se dostane zpátky do Zimohradu, ale také věděla, že než se tak stane, bude to trvat pravděpodobně ještě dlouhou dobu.
V tom jí ale z jejího přemýšlení nad mizerným životem, do kterého se svou vlastní hloupostí dostala, jakýsi rozruch. Vzhlédne k místu, kde se ten povyk děl, když v tom kolem ní projde její stráž se s tou situací vypořádat. A jí v tu chvíli projde přeci jenom hlavou, co kdyby se alespoň na chvíli ztratila z jejich dohledu. Neplánuje utéct. Nedostala by se nepozorovaně z přístaviště, ale ztratit se v davu, alespoň na chvíli, by nemusel být až tak špatný nápad. Vždycky může říct, že vzhledem k tomuhle povyku jí k tomu dav lidí donutil. A tak udělala krok dozadu a pak další, až nakonec zmizela z jejich dosahu. Rozhodně to nebyl jeden z jejích nejchytřejších nápadů, sama si to uvědomovala, ale stejně by si na ní Joffrey vybíjel zlost tak jako tak. Je už jedno, jestli oprávněně nebo ne. I když v samém finále nic až tak špatného nedělá.
Její kroky nemají žádný určitý cíl, jen se trochu vzdálit od místa, na kterém ještě před chvíli stála, aby nebyla zavlečena do Rudé bašty hned poté, co celou tu situaci vyřeší. Bylo asi přinejmenším velmi naivní si myslet, že se tohle její dobrodružství neobejde bez obtíží. Pořád byla Sansa Stark, dcera muže, kterého spoustu lidí vidí jako zrádce a zároveň osoba, která se má brzy provdat za Lannistera. Nebylo asi ani možné, aby se jí nikdo nevšiml. "Královo ptáčátko vyletělo ze své klece." Pronese muž před ní posměšně jejím směrem, přičemž se ona zastaví. "Zazpívej." Nejspíše jí neměl v plánu ublížit tak, jako se jí před pár týdny pokusili znásilnit tři muži, před kterými jí zachránil Ohař, ale i tak se jí to ani trochu nelíbilo. "Už dávno nezpívám." Pokusí se ho odbýt a projít kolem něj dál, když v tom jí až nepříjemně pevně chytil za zápěstí, čímž jí donutil zastavit se. Copak nemůže mít alespoň den bez problémů.

Své kroky sune směrem k hloučku u stánku s úmyslem ještě něco štípnout, jelikož však zaslechne potyčku nedaleko, zjevně se opět nějaký obchodník pře o nějakou zlatku nebo něco podobného...a navíc ještě zahlédne pár stráží jak se přibližují, raději se ztratí než aby svůj úmysl dokončila. Za krádež hrozilo vězení...no, v jejím případě rovnou zjevně poprava. Garda se s takovými nezahazovala a pro ně by byla cel škoda. Zmizela do jedné z postraních uliček, kde byl klid a ulomila si malý kousek pečiva. Byl sice trochu oschlý, ale neměla čas si vybírat. Její klid však netrvá nějak dlouho. Nedaleko od sebe vidí dívku v krásných šatech, zjevně nějaká šlechtična. To by nebylo nějak zajímavé kdyby se k ní nepříbližil jakýsi chlápek. Z prvu je nechala být a chystala se opět někam vypařit, když zaslechla ne uplně láskyplnou konverzaci. Z toho usoudila, že onen chlap nemá asi právě přátelské úmysly. A ostří dýky v jeho ruce, kterého si dívka zjevně nevšimla, napovídalo o rozhodně nepřátelských úmyslech. Věděla čeho jsou tihle chlápci schopní a...nyní byla nejistá. Ale dýka v jeho ruce a stisk na dívčiném zápěstí udělal své. Vyšla ze svého úkrytu odkud je pozorovala a začala jednat. "Nech ji bejt! To se dělá obtěžovat holku která o tebe evidentně nemá zájem?" Pronesla naštvaně a připravila si dýku, kterou zatím měla volně svěšenou v ruce...navíc měla dlouhý rukáv, který ruku zakrýval, takže ani nemusela být vidět. Nevěděla, co si od toho slibovala a proč vůbec zasáhla...snad si vzpomněla jak kdysi byla v podobném průseru, ale nebyl nikdo kdo by ji pomohl.

Téměř každá dívenka si přeje být královnou a nebo mít svého vysněného prince na bílém koni a ani já jsem nebyla jiná. Toužila jsem se stát královnou a být po boku Joffreyho Baratheona. Dát mu jeho dědice a k tomu všemu jsem naivně věřila tomu, že bych takhle mohla být i šťastná. Realita se ale nakonec zdá být naprosto odlišná mým představám. Joffrey se brzy vybarvil jako rozmazlený panovník bez špetky empatie, který zbožňoval ubližování ostatním a já sama jsem to měla příležitost okusit. Nikdy na mě nevztáhl ruku přímo on, na to měl své poskoky, přesto i v tuhle chvíli by se na mém těle pod oblečením našlo nespočet modřin a jedna malá se vybarvila i na mé jinak bezchybné tváři. To byla jediná věc, která na mě byla vidět a ukazovala, že v Rudé baště přeci jenom není něco v pořádku, ale kdo by se postavil proti Lannisterům? Potřebovala jsem pomoc z venčí, ale bylo téměř nemožné se k ní dostat, vzhledem k tomu, že když už se mi podaří dostat z Rudé Bašty do města, tak mi za zády pořád stojí stráž.
Poté, co mého otce veřejně popravili a bylo mi následně oznámeno, že si Joffreyho Baratheona nevezmu, ulevilo se mi, že se z tohohle vězení dostanu. Stejně ale jako každá moje předchozí představa, i z této se stala pouhá naivní a nesplnitelná myšlenka. Lannisteři mě nikdy nenechají jít a i když se už nemám stát ženou Joffreyho, chtějí mě provdat za Tyriona, což pro mě není žádnou výhrou. Moje jediná naděje v tuhle chvíli spočívá v tom, že mě odsud dokáže můj bratr Robb dostat dřív, než se něco takového stane, ale i navzdory tomu, že vítězí jednu bitvu za druhou, nebyla jsem si jistá tím, zda-li by si mohl dovolit nakráčet do Králova přístaviště a přežít to. Neměl by šanci se sem dostat nepozorovaně a Lannisteři by na to byli připraveni.
Nyní nastala ovšem už ta nepříjemná část, která mě vytrhla z přemýšlení v podobě muže, který nejspíš nenáviděl Joffreyho podobně jako já sama, ale vybít si zlost na mě, i když už se jeho ženou nemám stát, se mu zdálo být jako dobrý nápad. Nicméně dřív, než jsem stihla krom nepříjemně pevného stisku pocítit na své kůži o ostří jeho dýky, ozvala se jakási dívka. Na první pohled vypadala jak někdo z chudších poměrů, na druhou stranu v některých případech je to snad i lepší, protože se pak nemůžete stát figurkou ve hře těm, kteří mají v rukou největší moc, jako se to děje právě mě.
Mužovu pozornost nicméně zaujala právě ta dívka, která jí tímhle dost možná zachránila krk, na druhou stranu sama si způsobila problémy a i když bych celý tento svůj problém mohla vyřešit odchodem, taková jsem rozhodně nebyla. Věděla jsem, jak tenhle svět funguje. Někteří lidé musí zemřít, aby jiní mohli žít, ale to neznamená, že jsem tuhle politiku zbožňovala. Navíc, po všem tom trápení, které už trvá poměrně dlouhou dobu jsem se naučila i to, že občas je potřeba využívat svého společenského postavení. "Má stráž je hned za rohem, pokud tě tu najdou, useknout ti hlavu a nabodnou jí na kůl tak, jak to dělají se všemi zrádci koruny. A totéž se ti stane, pokud ublížíš mé přítelkyni." Upozorním ho, když jsem viděla jak se s lesknoucí dýkou rozešel proti dívce. Netušila jsem, že tato dívka ovládá sebeobranu dobře a sama má v ruce zbraň a možná, i když je drobnější, tak by toho muže mohla překvapit. Ani její slova se nedočkala ničeho jiného, než posměchu, jak by někdo jako já, se mohl přátelit s někým, jako byla právě ta holka. Jenže i na tohle jsem si věděla rady jak odpovědět a vzhledem k tomu, že nikdo, kdo by to slyšet úplně neměl, nebyl kolem, mohla jsem si to dovolit. "Jsem Stark, ne Lannister. Neopovrhuji lidmi, kteří se nejsou urozenými." Nemám tušení, jak by tento muž dál zareagoval, nejspíše by všechna ta slova byla naprosto k ničemu. Nicméně najednou byli slyšet blížící se těžké kroky, připomínající právě kroky stráže, přičemž muž přeci jenom zřejmě nechtěl skončit s hlavou napíchnutou na kůlu a utekl. Já sama jsem se začínala též už smiřovat s tím, že jde o mou stráž, ale nakonec kolem prošla jen ta městská, jejichž členové jsou často lidi, kteří tu práci nijak nedělají pořádně a i v tuhle chvíli se na ní usmálo štěstí a pouze kolem prošli a ani se u nich nepozastavili.
Teprve až v tuhle chvíli, jsem pořádně svůj pohled věnovala dívce, která nejspíše bude o něco málo starší než já, ale ne až o tolik. "Děkuji, že jsi zasáhla. Bylo to odvážné." Pronesu směrem k ní. "Kdo vlastně jsi?" Optá se zvědavě. Ono, když si to tak vezme, tak většina mě chce v Králově přístavišti spíše mrtvou. Jedna polovina za to, že jsem dcerou údajného zrádce a druhá polovina za to, že si pravděpodobně myslí, že opravdu pocituji k Lannisterům nějakou náklonnost, zatímco oni je nesnáší.

Nevěděla proč se do toho vůbec plete, nějak ji nezajímaly problémy jiných lidí nebo dokonce vrchnosti, ale nenáviděla když někdo obtěžoval někoho kdo o to nestál. Jestli byla naivní? To byla a hodně. Ten chlápek sice nevypadal kdovíjak vycvičeně, ale zdání mohlo klamat. Ona sice tak trochu bojovat uměla, i když proti opravdovému vytrénovanému šermíři by vůbec neměla šanci…a v jejím případě spíše šlo o to dát ránu a rychle zmizet, prostě takové ty typické chudinské rvačky, které se bojem ani nazvat nedaly. No ale když už se odhodlala a odhalila svoji přítomnost, couvnout zkrátka nemohla. Karty byly na stole. Urozená dívka se ještě pokoušela pohrozit svým původem, na čemž si nenápadně Flame odfrkla. Jistě, tomu tak ti strážní uvěří že se urozená přátelí s nějakou žebračkou že? A zcela jistě se přetrhnou aby ji ochránily! Muž nějak nebral varování na vědomí, ale přece jen se trochu zasekl a Flame stiskla pevněji dýku kdyby hrozilo už něco. Důvod jeho zaseknutí se ukázal vzápětí a to když byly slyšet kroky stráže a muž vzal do zaječích. Tak to by bylo! Strážím nějak nestály ani za pohled a prošli bez povšimnutí kolem. To má být její garda? Za moc nestojí teda! „V pohodě, nic to nebylo.“ Pokrčila rameny lhostejně, zjevně nevěděla jak s tou pochvalou naložit, nebyla zvyklá když ji někdo chválil. „Lora,“ pověděla své jméno a upravila si kapuci na hlavě.

Už je to pěkná doba, co jsem se ocitla taky někde jinde, než v Rudé baště, kde jsem byla prakticky držena proti své vůli a ani ve finále Královo přístaviště nebylo místo, kde bych chtěla trávit svůj volný čas, ale můžu být ráda, že jsem se vůbec dostala sem, ačkoliv asi by to všechno bylo příliš podezřelé, když by se to neobešlo bez nějakých problémů, které nastali. Celé přístaviště nenávidí buď Joffreyho a nebo mého otce, takže i když si už Joffreyho brát nemám a můj otec je mrtvý, i tak tu pro některé přeci jenom mohu být trnem v oku, i když v ničem, co se stalo, nemám ani trochu prsty. Jenže to už lidé zkrátka nevidí a já jim to ani vlastně nemůžu až tolik zazlívat. Mého otce do této situace dostali něčí podrazy a co se Lannisterů týče, tak ti spoléhají na to, že když ve svých poddaných zasejí zrnka strachu, budou je mít pod palcem a ve většině případech to tak funguje, i když to ve spoustě z nich zároveň vzbuzuje nenávist. Přesto bych o nenávisti k této rodině mohla vyprávět především já, vzhledem k tomu, co všechno mi vzali, berou a ještě vzít budou chtít. Jenže dostat se od nich je zatím vcelku nemožná záležitost.
To už kolem nás prošla stráž, která ovšem nebyla ta moje. Byli to pouze městská hlídka, která v mnohým případech nestojí vůbec za nic, protože nejde o žádné bojovníky. Jen muže, kteří chtějí uživit nějakým způsobem svou rodinu a tato práce je ve většině případech nejen dobře placená, ale především nenáročná, vzhledem k tomu, že se ani samotný král příliš nezajímá a nechává je dělat si svou práci. Nicméně vzhledem k tomu že jen prošli a ani o ně pořádně nezavadili pohledem, znamenalo to, že má ještě chvíli klidu, než bude nucena se vrátit na Rudou baštu a s trochou štěstí nebude muset hned čelit Joffreymu. Ačkoliv je pravda, že od té doby, co se kolem něj motá Margaery Tyrell, tak si mě všímá díky bohu o dost méně. Alespoň k něčemu zrušení svatby s ním bylo, i když pořád to není žádná sláva a život, který bych si představovala a chtěla žít. Už jsem ale pochopila, že v tomhle světě má málokdo život přesně takový, jaký by ho chtěl mít. "To si úplně nemyslím. Nemuselo to dopadnout úplně dobře." Odpovím jí na její slova. Byla obyčejnou dívkou, která zřejmě pocházela s chudších poměrů a pro ní samotnou by mohlo být lepší jít dál a ničeho si nevšímat, přesto zasáhla. "Já jsem Sansa." Představím se jí přeci jenom taky ze zdvořilosti taky, aby se neřeklo, že když jsem po ní vyžadovala jméno, tak jsem jí neprozradila své. "Ty pocházíš odsud? Z Králova přístaviště?" Ptám se dál. Ne že bych z ní měla v plánu dělat hned nejlepší kamarádku, ale znát lidi mimo Rudou baštu a vytvořit si s nimi dobré vztahy, by mohlo být přesně to, co by mi jednoho dne mohlo odsud pomoci ven.